Senzorická integrace

CO JE SENZORICKÁ INTEGRACE

Senzorická integrace (SI) je jeden z přístupů evidence based užívaných v rehabilitaci u dětí. Pomáhá optimalizovat zpracování smyslových vjemů. Správné propojení vytvoří adaptační reakci při každém procesu učení motorických dovedností, všedních denních aktivit, hře a následně školních dovedností. SI hraje důležitou úlohu v oblasti pozornosti a sebekontroly. Integrace smyslových vjemů a rozvoj vedení smyslových drah je zcela zásadní pro správný vývoj dítěte.

Autorka přístupu Dr. J. Ayres definovala SI jako: “ nevědomý neurologický proces, který organizuje smyslové vnímání přicházející z vnitřního prostředí těla a jeho okolí a umožňuje nám efektivně v tomto prostředí reagovat.“ Tuto reakci na zpracování smyslových vjemů nazýváme adaptační odpověď.

Z pohledu SI se jedná především o taktilní systém (hmat), vestibulární systém (rovnovážný aparát) a propriocepci (polohocit a pohybocit). Adekvátní zpracování se podílejí na posturálních reakcích, rovnováze, svalovém napětí, pohybu vůči gravitaci, očních pohybech, následně na motorickém plánování, koordinaci obou polovin těla, body schématu, úrovni bdělosti, pozornosti a emoční stabilitě. Spolu se zrakovou percepcí na koordinaci oko-ruka, vizuálnímu vnímání a cílené činnosti. Dalšími smysly jsou zrak, sluch, čich, chuť a interocepce (informace z vnitřních orgánů, porozumění pocitům zevnitř těla)

HISTORIE SI

Zakladatelkou byla americká ergoterapeutka a školní psycholožka J. Ayres, která v 70 letech 20. století na základě znalostí zpracování smyslových vjemů položila základy přístupu SI. K základu této teorie ji přiměla práce s dětmi s poruchami učení, percepčními vadami a dětmi s poruchami chování.

Klasifikace poruch senzorického zpracování – SENSORY PROCESSING DISORDER

Volný překlad klasifikace poruch – Miller LI et al., 2012

Poruchy Zpracovani

Podle navržené nozologie z roku 2012 máme tři základní skupiny poruch SI:

Prvním z nich jsou PORUCHY SENZORICKÉ MODULACE (SENSORY MODULATION DISORDER),

kde dochází k poruše „upravování“ senzorických vjemů ve smyslu intenzity. Jedná se o reaktivitu CNS na příchozí stimuly. Modulace se projevuje buď jako rychlá velmi intenzivní odpověď na smyslový vjem, nebo naopak reakce chybí. Též se může projevit dožadováním neobvyklého množství smyslových stimulů napříč všemi smysly.

Další skupinou jsou SMYSLOVĚ MOTORICKÉ PORUCHY (SENSORY-BASED DISORDER),

které se projevují chabou posturou nebo volním pohybem jako výsledek smyslových problémů.

Poslední jsou SMYSLOVĚ DISKRIMINAČNÍ PORUCHY (SENSORY DISCRIMINATION DISORDER),

projevující se potížemi s interpretací kvality smyslových podmětů a neschopností uvědomit si podobnosti a odlišnosti mezi nimi. Pacienti vnímají, že stimul je přítomný, ale obtížně adaptují smyslovou odpověď.

SI je teorie, hodnotící metoda, která užívá řadu vyšetřovacích nástrojů, jako jsou dotazníky, standardizované i nestandardizované testy a pozorování dítěte. SI je též specifický způsob intervence, který vyžaduje prostředí bohaté na smyslové podměty. Užívá „senzorické diety“ k snadnějšímu zpracování smyslových vjemů. Senzorická integrace je tedy přístup užívaný v ergoterapii u dětí, které obtížně zpracovávají smyslové stimuly. Vychází z předpokladu, že SI se vyvíjí na základě pohybových příležitostí a zkušeností. Pomáhá dítěti organizovat podněty a tím se cítit bezpečně ve svém okolí, adekvátně reagovat na vzniklé situace a efektivně je řešit. SI zasahuje do všech oblastí psychomotorického vývoje dítěte.

Poruchy se vyskytují u 5-16% dětí

Varovné signály

VAROVNÉ SIGNÁLY, PROJEVY CHOVÁNÍ PŘI PORUCHÁCH ZPRACOVÁNÍ SMYSLOVÝCH VJEMŮ:

Kojenci a batolata: 

má potíže se spánkem

má potíže s kojením, jídlem

nedokáže se uklidnit, často pláče, je nespokojené

nemá pravidelný režim

projevuje nechuť ke spolupráci při oblékání ( reaguje dráždivě při svlékání, oblékání, netoleruje oblečení

zřídka si hraje s hračkami

neochotně se chová v náručí (obtížně snáší manipulaci, chování v náručí)

nerad se mazlí

je úzkostný v poloze na bříšku

má odlišný motorický vývoj

je pasivní, nemá potřebu objevovat okolní prostředí

Předškoláci: 

je velmi citlivý na dotek, zvuky nebo vůně

je úzkostný, bojí se nových zkušeností

obtížně si získává kamarády

nenavazuje vztahy jako jeho vrstevníci

má potíže v sebeobsluze – oblékání, jídlo, spánek a udržování čistoty

je motoricky „neobratný“ (nešikovný)

nemá výdrž při aktivitě

nerad manipuluje s malými objekty, nerad kreslí

neustále je v pohybu

preferuje sedavé aktivity

často se vzteká

Školáci: 

má neklidný sed (je neklidný při sezení)

nerad manipuluje s malými objekty, nerad kreslí

má obtíže se čtením, se psaním

má problém v oblasti motorických dovedností

nerad hraje míčové hry

citlivě reaguje na hmatové vjemy, zvuky, chutě a vůně

rychle ztrácí pozornost

vyžaduje mnoho pohybu, až to narušuje práci ve škole/školní přípravu

reaguje neadekvátním až agresivním chováním

snadno se dostane do nepohody

má potíže v kolektivu vrstevníků

neadekvátně vnímá bolest

vypadá, že nevnímá dění kolem sebe

Dospívající a dospělý: 

je vysoce citlivý na doteky, hluk, vůně, a jiné lidi

má chabé sebevědomí, obává se nových požadavků

jeho tempo je pomalé

je impulsivní a rychle se rozruší

nedokončuje rozdělané činnosti

je nešikovný, má slabé motorické dovednosti nebo nečitelný rukopis

těžce drží pozornost v práci, na schůzkách

má malou mo

CO JE SENZORICKÁ INTEGRACE

Senzorická integrace (SI) je jeden z přístupů evidence based užívaných v rehabilitaci u dětí. Pomáhá optimalizovat zpracování smyslových vjemů. Správné propojení vytvoří adaptační reakci při každém procesu učení motorických dovedností, všedních denních aktivit, hře a následně školních dovedností. SI hraje důležitou úlohu v oblasti pozornosti a sebekontroly. Integrace smyslových vjemů a rozvoj vedení smyslových drah je zcela zásadní pro správný vývoj dítěte.

Autorka přístupu Dr. J. Ayres definovala SI jako: “ nevědomý neurologický proces, který organizuje smyslové vnímání přicházející z vnitřního prostředí těla a jeho okolí a umožňuje nám efektivně v tomto prostředí reagovat.“ Tuto reakci na zpracování smyslových vjemů nazýváme adaptační odpověď.

Z pohledu SI se jedná především o taktilní systém (hmat), vestibulární systém (rovnovážný aparát) a propriocepci (polohocit a pohybocit). Adekvátní zpracování se podílejí na posturálních reakcích, rovnováze, svalovém napětí, pohybu vůči gravitaci, očních pohybech, následně na motorickém plánování, koordinaci obou polovin těla, body schématu, úrovni bdělosti, pozornosti a emoční stabilitě. Spolu se zrakovou percepcí na koordinaci oko-ruka, vizuálnímu vnímání a cílené činnosti. Dalšími smysly jsou zrak, sluch, čich, chuť a interocepce (informace z vnitřních orgánů, porozumění pocitům zevnitř těla)

HISTORIE SI

Zakladatelkou byla americká ergoterapeutka a školní psycholožka J. Ayres, která v 70 letech 20. století na základě znalostí zpracování smyslových vjemů položila základy přístupu SI. K základu této teorie ji přiměla práce s dětmi s poruchami učení, percepčními vadami a dětmi s poruchami chování.

Klasifikace poruch senzorického zpracování – SENSORY PROCESSING DISORDER

Volný překlad klasifikace poruch – Miller LI et al., 2012

Poruchy Zpracovani

Podle navržené nozologie z roku 2012 máme tři základní skupiny poruch SI:

Prvním z nich jsou PORUCHY SENZORICKÉ MODULACE (SENSORY MODULATION DISORDER),

kde dochází k poruše „upravování“ senzorických vjemů ve smyslu intenzity. Jedná se o reaktivitu CNS na příchozí stimuly. Modulace se projevuje buď jako rychlá velmi intenzivní odpověď na smyslový vjem, nebo naopak reakce chybí. Též se může projevit dožadováním neobvyklého množství smyslových stimulů napříč všemi smysly.

Další skupinou jsou SMYSLOVĚ MOTORICKÉ PORUCHY (SENSORY-BASED DISORDER),

které se projevují chabou posturou nebo volním pohybem jako výsledek smyslových problémů.

Poslední jsou SMYSLOVĚ DISKRIMINAČNÍ PORUCHY (SENSORY DISCRIMINATION DISORDER),

projevující se potížemi s interpretací kvality smyslových podmětů a neschopností uvědomit si podobnosti a odlišnosti mezi nimi. Pacienti vnímají, že stimul je přítomný, ale obtížně adaptují smyslovou odpověď.

SI je teorie, hodnotící metoda, která užívá řadu vyšetřovacích nástrojů, jako jsou dotazníky, standardizované i nestandardizované testy a pozorování dítěte. SI je též specifický způsob intervence, který vyžaduje prostředí bohaté na smyslové podměty. Užívá „senzorické diety“ k snadnějšímu zpracování smyslových vjemů. Senzorická integrace je tedy přístup užívaný v ergoterapii u dětí, které obtížně zpracovávají smyslové stimuly. Vychází z předpokladu, že SI se vyvíjí na základě pohybových příležitostí a zkušeností. Pomáhá dítěti organizovat podněty a tím se cítit bezpečně ve svém okolí, adekvátně reagovat na vzniklé situace a efektivně je řešit. SI zasahuje do všech oblastí psychomotorického vývoje dítěte.

Poruchy se vyskytují u 5-16% dětí

Varovné signály

VAROVNÉ SIGNÁLY, PROJEVY CHOVÁNÍ PŘI PORUCHÁCH ZPRACOVÁNÍ SMYSLOVÝCH VJEMŮ:

Kojenci a batolata: 

má potíže se spánkem

má potíže s kojením, jídlem

nedokáže se uklidnit, často pláče, je nespokojené

nemá pravidelný režim

projevuje nechuť ke spolupráci při oblékání ( reaguje dráždivě při svlékání, oblékání, netoleruje oblečení

zřídka si hraje s hračkami

neochotně se chová v náručí (obtížně snáší manipulaci, chování v náručí)

nerad se mazlí

je úzkostný v poloze na bříšku

má odlišný motorický vývoj

je pasivní, nemá potřebu objevovat okolní prostředí

Předškoláci: 

je velmi citlivý na dotek, zvuky nebo vůně

je úzkostný, bojí se nových zkušeností

obtížně si získává kamarády

nenavazuje vztahy jako jeho vrstevníci

má potíže v sebeobsluze – oblékání, jídlo, spánek a udržování čistoty

je motoricky „neobratný“ (nešikovný)

nemá výdrž při aktivitě

nerad manipuluje s malými objekty, nerad kreslí

neustále je v pohybu

preferuje sedavé aktivity

často se vzteká

Školáci: 

má neklidný sed (je neklidný při sezení)

nerad manipuluje s malými objekty, nerad kreslí

má obtíže se čtením, se psaním

má problém v oblasti motorických dovedností

nerad hraje míčové hry

citlivě reaguje na hmatové vjemy, zvuky, chutě a vůně

rychle ztrácí pozornost

vyžaduje mnoho pohybu, až to narušuje práci ve škole/školní přípravu

reaguje neadekvátním až agresivním chováním

snadno se dostane do nepohody

má potíže v kolektivu vrstevníků

neadekvátně vnímá bolest

vypadá, že nevnímá dění kolem sebe

Dospívající a dospělý: 

je vysoce citlivý na doteky, hluk, vůně, a jiné lidi

má chabé sebevědomí, obává se nových požadavků

jeho tempo je pomalé

je impulsivní a rychle se rozruší

nedokončuje rozdělané činnosti

je nešikovný, má slabé motorické dovednosti nebo nečitelný rukopis

těžce drží pozornost v práci, na schůzkách

má malou motivaci, málokdy má radost ze života

tivaci, málokdy má radost ze života